František Kolský: SOFIE
Rodinný život nemá scénář. Je to proud – chvíle napětí, chvilky ticha, výbuchy smíchu, pohledy, které si ani neuvědomujeme. František Kolský se do tohoto proudu ponořil s fotoaparátem jako s jedinou zbraní proti zapomnění.
Jeho tvorba stojí na pomezí dokumentu a vizuální poezie. V černobílých obrazech hledá nejen zachycení dění, ale jeho podprahový rytmus, významy skryté v gestech, stínech, pohybech. Výstava představuje výsek z dlouhodobého cyklu, který mapuje první roky života autorovy dcery Sofie, období ještě nezasažené příchodem mladší sestry Natálie. Je to čas těžko pojmenovatelný, něco mezi nádechem a výkřikem. Čas výlučné pozornosti, proměny, vnitřního zrání nejen dítěte, ale i otce.
Černobílé podání, které rodina prý tu a tam Kolskému vyčítá, zde není stylovou volbou, ale způsobem vidění. Barva by možná rušila, možná by nabízela příliš mnoho, možná by odváděla pozornost od toho, co se děje pod povrchem. V jeho pojetí černobílá nesnižuje realitu – naopak ji odhaluje.
Tato výstava není nostalgickým ohlédnutím ani osobním albem. Je pokusem o zpřítomnění toho, co tak rychle odchází, co je příliš známé, než abychom to denně viděli a příliš vzácné, než aby se to ztratilo bez povšimnutí.
